Přesto, že sloupenské panství vlastnila a obhospodařovala po mnoho dlouhých let církev nedochovaly se v obci žádné církevní památky. Nebylo jich v obci mnoho, ale v součastné době není v podstatě žádná.
U Vobořilových stával dřevěný kříž, který původně stál u obecní školy, ale když si občané postavili boží muka kamenná přemístili kříž na konec návsi. Kříž nesoucí letopočet 1828 byl silným větrem s vichřicí dne 3. února 1928 poražen. Někteří občané se dali dohromady a za zničený kříž postavili nový. O rok později, 23. června 1929 byl vysvěcen. Z Nového Bydžova šlo procesí v jehož čele šlo šest kněží z Nového Bydžova a okolí. Celého aktu využila lidová strana k volební agitaci. Účast lidovců byla veliká, sloupenští občané se zúčastnili pouze jako přihlížející diváci. Kolem kříže byl nízký plůtek a okolní prostor tvořila kvetoucí zahrádka a okolí bylo udržováno v čistotě.
Nedochovaly se Boží muka u školy, které byly rozbity a použity na zpevnění místní cesty k lesu. Ani kamenný kříž, který stál uprostřed hřbitova se nedochoval do dnešních dnů, ten údajně bránil odvozu smetí ze hřbitova. Co jen trochu souviselo s církví bylo za vlády komunistu v obci odstraněno a zničeno. Ztráta církevních a uměleckých památek v obci, které byly i odkazem předků, je nenahraditelná. Ničení církevních památek bylo systematicky prováděno na příkaz a pod dohledem komunistické strany, která měla v obci silné zastoupení.
Rekvizice mědi a mosazi za první světové války se nevyhnula ani zvonům. Zvony na obecní zvonici i na zámku byly sundány vojskem a odeslány na výrobu děl. Zvonek ve štítu márnice na hřbitově byl starostou obce Aloisem Kofránkem se souhlasem hrobníka na hřbitově zakopán. Po válce byl ze země vyjmut a přišel na sloupovou zvoničku u školy. Zvonička u školy pocházela z roku 1846. Její stav se vlivem stáří a působení povětrnostních vlivů zhoršoval a hrozila spadnutím, proto byla v roce 1926 opravena a opatřena novou stříškou. V době druhé světové války došlo i na poslední zvon v obci a byl ze zvoničky sundán. Při této akci se seběhlo několik místních občanů a smutně přihlíželo. Ani tato památná zvonička se nedochovala do dnešních dnů a vzpomínají na ní jen nejstarší pamětníci. Přesto, že zvonička mohla zdobit obec po mnoho dalších let, byla odstraněna a na její místo instalovány agitační, vývěsní tabule Národní fronty.
Dřevěný kříž, který nechal postavit správce velkostatku pan Jiří Hovad uprostřed polí za tratí, stojí dodnes u polní cesty do Starého Bydžova. Je to v podstatě jediná sakrální památka, která se na katastrálním území obce dochovala do dnešní doby, je však otázkou času, jak dlouho vydrží odolávat povětrnostním vlivům bez řádné údržby.
Pro zvětšení klikni na obrázek